Renata Karpińska
Žádný ze čtyř těšínských tramvajových vozů se nedochoval. Replika byla zhotovena podle původní dokumentace těšínské tramvajové trati, kterou poskytl Österreichisches Staatsarchiv ve Vídni, dochovaných fotografií a pohlednic, informací poskytnutých Národním archivem v Praze a staviteli replik tramvají z Krnova a Olomouce. Barvy repliky byly určeny na základě originálních nebo rekonstruovaných vozů Ringhoffer v Muzeu městské hromadné dopravy v Praze.
Autoři filmu: Beata Bugajska, Oleksandr Lazoryk, Krzysztof Kłowaty
Repliku vozu vyrobila firma POLMAT Artur Matkowski z Vratislavi.
Těšínské tramvaje byly vyrobeny v roce 1910 v továrně F. Ringhoffera na pražském Smíchově, vozy byly číslovány od 1 do 4. Jednalo se o obousměrné dvoumotorové vozy vybavené elektrickým zařízením firmy AEG a lyrovým sběračem. Podvozek byl dvounápravový se sklopnými ochrannými mřížemi, karoserie byla zavěšena na listových pružinách, měla polouzavřené plošiny (platformy) s celkem asi 12 místy k stání. Vstupy uzavíraly mřížové dveře. Plošiny byly obloženy dřevem, kování v kabině řidiče bylo vyrobeno z mosazi. Skříň vozu byla dřevěná, z poloviny oplechovaná a střecha byla vyrobena z plátna. Vozy byly natřeny červenou a bílou barvou (spodní část vozové skříně červenou, od výše oken bílou), střecha a podvozek byly světle šedé. Uprostřed bočních stěn je umístěn erb Těšína. Prostor pro cestující byl uzavřen dřevěnými dveřmi. Na bocích vozů byla instalována 4 nestejně velká okna (2 vnější užší, 2 střední širší) a nad každým oknem větrací okénka (jedno u užších a dvě u širších oken). Uvnitř vozu, nad okny, byl provaz spojený se zvonkem, který upozorňoval řidiče. Uspořádání sedadel v kupé (dřevěné la- vice, bez madel, se sloupky) bylo příčné v režimu 2+1 (celkem 18 míst k sezení). Nad sedadly byl prostor pro zavazadla. Na čele vozu a v oknech byly umístěny tabulky označující směr jízdy. Osvětlení vozu tvořily: světlomet na čele vozu, svět- lomet na střeše a osvětlení uvnitř prostoru pro cestující – 6 elektrických stropních svítilen a 2 nouzové svítilny se svíčkami. Těšínské vozy byly prakticky shodné s vozy z Ústí nad Labem, které se od těšínských lišily pantografem (namísto lyry), podélným uspořádáním sedadel a použitím jiné, tlakové brzdy. Po rozdělení Těšínského Slezska a Těšína mezi Polsko a Československo v roce 1920 byly vozy přebarveny na zeleno a šedá barva na střeše a podvozku na tmavší odstín.
Replika těšínského tramvajového vozu se co nejvíce blíží originálu, všechny viditelné prvky byly vyrobeny z původních materiálů nebo z materiálů, které se vzhledem a dalšími parametry neliší od originálu. Jedná se však o repliku bez motorů, brzd a dalších jízdních komponentů. Výzdoba na stěnách vozů byla provedena technikou ruční malby. Kvůli současným předpisům byla okenní skla (která se na rozdíl od originálu neotvírají) vyrobena z tvrzeného skla a pod sedadly bylo kromě nefunkčního, ale věrně reprodukovaného původního topení instalováno současné elektrické topení vyhřívající prostor pro cestující. Dřevěné části repliky jsou vyrobeny z mahagonového a jasanového dřeva. Střecha byla navíc zabezpečena neviditelnou vrstvou z ocelového plechu. V kabině pro cestující jsou také nainstalovány 2 ka- mery a 2 monitory. Vůz je také zabezpečen dalšími dveřmi z tvrzeného skla a dveře prostoru pro cestující přídavnými zámky. Vůz je přístupný veřejnosti.
Video z instalace repliky
Autor: Marek Konieczny
