Na počátku 20. století představoval Těšín, stejně jako celé Těšínské Slezsko, z hlediska gramotnosti příkladný region. Podle statistik z roku 1910 neumělo číst a psát pouze 4,5 % obyvatel starších šesti let, z nichž většinu tvořili starší lidé a přistěhovalci. Pro srovnání, v Haliči tvořili negramotní lidé 41 % obyvatel starších devíti let, zatímco v Kongresovém Polsku tvořili až 59 %. Polské gymnázium, nyní 1. gymnázium Antoniho Osuchowského, mělo ze všech tehdy fungujících škol nejvýjimečnější historii. Místní Poláci, kteří tvořili většinu obyvatel tehdejšího Těšínského knížectví, chtěli mít vlastní střední školu. Nebylo to snadné, protože ačkoli Rakousko mělo v té době mnoho výhod, rakouští Němci si chtěli za každou cenu zachovat přednostní postavení mezi národy Habsburské monarchie. Někteří slezští Poláci se s tímto stavem smířili (dnes jsou z bůhvíjakého důvodu považováni za předchůdce slezské autonomie), ale většina byla připravena bojovat za jazykovou rovnoprávnost, a protože jazyk byl v té době základním vyjádřením národnosti, říká se jim „stoupenci polského národního hnutí“.
Jedním z nejvýznamnějších polských národních představitelů byl Paweł Stalmach (1824–1891), rodák z Bażanowic u Těšína, absolvent evangelického gymnázia v Těšíně, prestižního lycea v Prešporku (dnes Bratislava) a evangelické teologie ve Vídni. Ve 24 letech se vrátil do Těšína a převzal redakci týdeníku „Tygodnik Cieszyński“, prvních těšínských novin. O několik let později týdeník převzal název „Gwiazdka Cieszyńska“, přičemž Stalmach po čtyři desetiletí přesvědčoval své krajany, že stojí za to hájit řeč svých předků. Polské národní hnutí zažívalo různé otřesy, přičemž největším problémem byly třenice mezi katolickým a protestantským křídlem. Dokázali se však povznést nad náboženské animozity a v roce 1885 založili Matici školskou pro knížectví Těšínské, jejímž prvním předsedou se stal právě Stalmach. Jejím nejdůležitějším cílem bylo založení polského gymná-
zia, což se podařilo v roce 1895. Polské gymnázium v Těšíně se v žádném případě neuzavíralo před německou kulturou. Jeho absolventi si přinesli vynikající znalost jazyka Goetha a Schillera a často pokračovali ve studiu na vídeňské univerzitě nebo na Báňské akademii v Leobenu. Polští aktivisté totiž předpokládali, že by se polští žáci měli učit němčinu jako cizí jazyk. Považovali se za stejně dobré rakouské občany jako Němci a očekávali stejná práva. Škola zpočátku fungovala na dnešní ulici Stalmacha 34, aby se v roce 1922 přestěhovala do budovy na náměstí Słowackiego 2. V roce 1988 byl před školou odhalen pomník Pawła Stalmacha.
Historie těšínských sester boromejek (Górny Rynek 6) sahá až do roku 1876. Po zrušení kongregace v Německém císařství se jeptišky přestěhovaly do Těšína v Rakousku.
autor: Michael Morys-Twarowski
